Rozhovor do deníku Chrudimska | Matyáš Vích

Fair play ve Slatiňanech: Mladík odmítl penaltu a obětoval šanci na body | 10. 10. 2024

/OSOBNOST DENÍKU/ Včera jsme v Deníku informovali o mimořádném fair play počinu, který se odehrál o víkendu ve Slatiňanech. Domácí hráči mohli kopat penaltu proti Nasavrkám, které vedly 2:0. Kdyby slatiňanské béčko snížilo, mohli se jeho hráči pokusit o vyrovnání. Dnes vám přinášíme rozhovor s mladým mužem, který je hrdinou tohoto příběhu. Deník jej zvolil osobností víkendu.

Matyáš Vích je mladý fotbalista, který musel volit mezi šancí na dobrý výsledek svého týmu a ctí. V sobotu se ocitl ve zvláštní fotbalové dvojroli. První poločas hrál za Slatiňany jako hráč a ve druhém kvůli nedostatku rozhodčích nastoupil s praporkem v ruce v roli pomezního sudího.

Když pak hlavní rozhodčí odpískal penaltu ve prospěch jeho týmu, Matyáš, který byl na lajně jako rozhodčí laik, jak se takové pozici říká, neváhal a řekl rozhodčímu: "Podle mého názoru by to penalta určitě být neměla." Rozhodčí jeho názor skutečně přijal a penaltu zrušil.

Matyášovo gesto fair play vzbudilo pozornost a obdiv jeho soupeře z Nasavrk, spoluhráčů a nakonec podle ohlasů i čtenářů Deníku. "Pár kluků si ze mě dělalo srandu, ale nakonec jsme se všichni shodli, že to bylo správné rozhodnutí," přiznává Matyáš s úsměvem.

Když zrovna sám nemá zápas, mohli byste jej vidět také v rozhodcovském dresu, protože sám začíná pískat krajské soutěže. Jaké má plány do budoucna, zda upřednostní kariéru fotbalisty nebo rozhodčího, a jaké je to být zároveň na hřišti jako hráč i rozhodčí se dozvíte v rozhovoru s mladým rytířem.

• Můžete popsat, co se vlastně v zápase s Nasavrky stalo?

Hlavní rozhodčí tam pro nás (poznámka redakce: Slatiňany B) odpískal takovou zvláštní penaltu. I některým hráčům od nás to přišlo zvláštní. Nasavrky trošku protestovaly a tak se mě rozhodčí šel zeptat, jak jsem to viděl, protože jsem byl na lajně jako čárový rozhodčí laik. Řekl jsem mu, že podle mého názoru by to penalta určitě být neměla, ale rozhodnutí nechám na něm. A on nakonec dal na mě a penaltu zrušil.

• Co na té situaci bylo tak zvláštního?

Jeden náš hráč šel s balonem do vápna a chtěl zakončovat. Spadnul, ale podle mě tam žádný kontakt nebyl. Zdálo se mi to takové zvláštní. I naši hráči po sobě koukali, jestli to opravdu byla penalta. Nikdo se moc netvářil, že by ji chtěl kopat. Ten spoluhráč mi pak po zápase říkal, že nějaký minimální kontakt tam asi byl, ale souhlasil, že na penaltu to spíš nebylo.

• V jaké fázi zápasu se to stalo?

Bylo to asi 10 minut před koncem, kdy jsme mohli zápas zdramatizovat.

• Jak reagovali vaši spoluhráči? Souhlasili s vámi, nebo vám vyčítali, že jste to rozhodčímu přiznal?

V zápase se to už neřešilo, dohrálo se to v klidu. Pár kluků si ze mě dělalo srandu, ale nakonec jsme se všichni shodli, že to bylo správné rozhodnutí.

• V šatně vám to tedy nikdo nevyčítal?

Ne, vůbec nikdo.

• Matyáši, kolik vám vlastně je let?

Je mi 21.

• Proč jste vlastně šel během zápasu jako rozhodčí na lajnu?

Na zápas přijeli jen dva rozhodčí, což je na okrese docela běžné. První poločas jsem normálně hrál a jako čárový rozhodčí pomáhal jeden z našich kluků. Ten pak ale ve druhém poločase šel hrát a já naopak už do utkání nenastoupil. Tak jsem ho tam na té lajně vystřídal jako čárový já.

• Za normálních okolností byste dál hrál?

Ano, ale když není dost rozhodčích, musíme se nějak přizpůsobit.

• Na jakém postu obvykle hrajete?

Hraju středního záložníka.

• Jste taky střelec, nebo dáváte góly jen občas?

Já jsem spíš takový sváteční střelec. Dám za sezónu většinou tak dva góly.

• Sám jste už také nějaký čas rozhodčí. Jste hlavní nebo čárový?

Jak kdy, záleží na zápase. Pískám už přes dva roky.

• Co vás vlastně přivedlo k rozhodcovství? Většina kluků si představuje, že budou fotbalisti, ne rozhodčí.

Chtěl jsem zkusit něco jiného a bylo to o to jednodušší, že nás začínalo víc kamarádů. Pak se k nám přidal i můj brácha Mikuláš a zůstali jsme u toho.

• Jste z fotbalové rodiny?

Ano, fotbal v rodině máme. Táta hrál fotbal, děda i strejda. Nikdo z nich nepískal, ale fotbal sledují a podporují nás s bráchou.

• Co na to říkali, když jste se rozhodli být rozhodčí? Rozmlouvali vám to?

Ne, naopak. Řekli nám, ať to zkusíme, když nás to baví.

• Co je pro vás teď prioritou? Kariéra rozhodčího, nebo byste se chtěl ještě prosadit jako fotbalista?

Pomalu se začínám přiklánět k tomu pískání. Začínal jsem na okrese a od léta už pískám krajské soutěže, což je pro mě velký posun. Nejvyšší, co jsem zatím pískal, je krajský přebor.

• Jaké máte ambice jako rozhodčí? Kam byste se chtěl dostat?

Nemám žádné konkrétní ambice, teď se snažím rozkoukat v kraji. Uvidíme, kam mě to zavede.

• Stává se, že vám při zápase někdo nadává? Jak to vnímáte?

Ano, vždycky se najde někdo nespokojený. Ale když je to v normálním tónu, snažím se to přejít. Když už je to moc, musím to řešit. Většinou ale problém není ani tak s hráči, spíš s lidmi kolem.

• Když teď hrajete zápas jako hráč, ujede vám někdy něco na rozhodčího?

Od té doby, co jsem rozhodčí, si to víc rozmýšlím. Nedovolím si tolik, protože vím, jak se rozhodčí cítí.

• Jak naopak vnímáte hráče a zápas, když jste na hřišti jako jako rozhodčí?

Je to úplně jiný pohled na hru. Jako rozhodčí vidím celou situaci jinak a vím, jak hráči reagují na určitá rozhodnutí.

• Setkal jste se už někdy s podobným gestem fair play, že tým, nebo hráč sám odvolal penaltu?

Stalo se mi párkrát, že když jsem odpískal faul, hráč přiznal, že to nebylo tak vážné a vrátil míč soupeři. Ale při penaltě se mi to ještě nestalo.

• Máte nějaké vzory mezi fotbalisty nebo rozhodčími?

Vzory jsem nikdy moc neměl, ani mezi rozhodčími, ani ve fotbale. Fandím Slávii, ale konkrétní vzory nemám.

• A co děláte mimo fotbal? Studujete, nebo už pracujete?

Už druhým rokem pracuji v jednom skladu.